Slovník pojmů

Abdominoplastika je chirurgická operace břicha, při které se odstraní přebytečná kůže s podkožním tukem a zpevní ochablá břišní stěna. Provádí se v celkové anestezii a řeší stav, který nelze zlepšit cvičením ani dietou — typicky po výrazném zhubnutí nebo po těhotenství.

Podle rozsahu se rozlišuje kompletní abdominoplastika, při níž řez vede od boku k boku a pupek se přesouvá do nové polohy, a miniabdominoplastika, která upravuje jen podbřišek. Součástí operace může být i sešití rozestouplých břišních svalů (diastázy). Jizva je vedena nízko, aby ji skrylo spodní prádlo.

Augmentace prsou je operace, při které se prsa zvětšují silikonovým implantátem, případně vlastním tukem (lipofilling). Slovo augmentace znamená obecně zvětšení části těla; v běžné řeči se používá téměř výhradně pro zvětšení prsou.

Implantát se vkládá krátkým řezem — nejčastěji v podprsní rýze — pod prsní žlázu, nebo pod prsní sval. Operace probíhá v celkové anestezii. Vedle objemu dokáže upravit i tvar a výraznější asymetrii prsou nebo úbytek objemu po kojení.

Blefaroplastika je plastická operace horních nebo dolních očních víček. Odstraňuje přebytečnou, povolenou kůži a vystouplé tukové váčky, které dodávají očím unavený vzhled. Patří k nejčastějším estetickým operacím obličeje.

Zákrok se zpravidla provádí v lokální anestezii a trvá kolem hodiny. Řez u horních víček vede v přirozené záhybové rýze, u dolních těsně pod řasami, takže zhojené jizvy jsou prakticky neviditelné. Horní a dolní víčka lze operovat samostatně, nebo najednou.

Body contouring je zastřešující pojem pro zákroky, které tvarují postavu úpravou tuku, kůže a podkoží. Patří sem liposukce, abdominoplastika, lipofilling nebo odstranění přebytečné kůže po výrazném zhubnutí — samostatně, nebo v kombinaci.

Chirurgické tvarování postavy řeší to, co cvičení a dieta neovlivní: lokální tukové polštáře a povolenou kůži. Nejde o léčbu nadváhy — vhodné je pro lidi se stabilní hmotností. Pojem se používá i pro neinvazivní přístrojové metody, ty ale mají oproti chirurgii omezený účinek.

Estetická chirurgie je část plastické chirurgie, jejímž cílem je zlepšit vzhled zdravých tkání — tvar nosu, prsou, břicha, víček nebo projevy stárnutí. Na rozdíl od rekonstrukční chirurgie nevychází ze zdravotní nutnosti, ale z přání klienta; zdravotní pojišťovna ji proto nehradí.

Širší pojem estetická medicína zahrnuje i nechirurgické zákroky, jako je aplikace botulotoxinu nebo výplní. Estetické operace provádí plastický chirurg stejnými technikami a se stejnými nároky na bezpečnost jako operace rekonstrukční — rozdíl je v důvodu, ne v postupu.

Facelift je chirurgické omlazení obličeje a krku. Lékař uvolní a vyzdvihne povolenou kůži i hlubší podkožní tkáně, napne uvolněné svaly a přebytečnou kůži odstraní. Cílem je vrátit tváři původní kontury, nikoli změnit její výraz.

Řez vede z vlasaté části spánku před ucho, pod ušní lalůček a za ucho, kde je zhojená jizva málo nápadná. Zákrok se provádí v lokální nebo celkové anestezii podle rozsahu. Facelift neřeší kvalitu kůže samotné — jemné vrásky a pigmentace vyžadují jiné metody.

Korekce je doplňující zákrok, kterým se upravuje výsledek předchozí operace. Může jít o drobnou úpravu jizvy nebo nerovnosti v lokální anestezii, nebo o rozsáhlejší revizní operaci — například výměnu implantátu nebo úpravu tvaru nosu.

Potřeba korekce nemusí znamenat chybu: tkáně se hojí individuálně a konečný tvar se ustaluje měsíce, proto se o případné korekci rozhoduje až po úplném zhojení. V estetické chirurgii je určité procento korekcí běžnou součástí oboru a lékař o něm mluví předem.

Labioplastika je plastická operace malých stydkých pysků (labia minora), při které se zmenšuje jejich velikost nebo upravuje tvar. Důvodem bývá nejen estetika, ale i praktické obtíže — tření při sportu, dráždění oděvem nebo nepříjemné pocity při pohlavním styku.

Zákrok se provádí v lokální anestezii, trvá kolem hodiny a šije se vstřebatelnými stehy, které se neodstraňují. Odchází se týž den. Citlivost ani funkce se operací nemění; hojení v této oblasti je díky dobrému prokrvení rychlé.

Lipofilling je přenos vlastního tuku z jedné části těla do jiné. Tuk se získá liposukcí — nejčastěji z břicha nebo stehen — zpracuje a poté tenkou kanylou vpraví do místa, kde chybí objem: do prsou, obličeje nebo hýždí.

Protože jde o vlastní tkáň, tělo ji přijímá bez rizika odmítnutí; část přenesených buněk se však vstřebá, a výsledný objem je proto menší než objem vpravený. Metoda se hodí pro mírnější zvětšení s velmi přirozeným výsledkem, například jako alternativa k prsnímu implantátu.

Liposukce je operace, při které se z podkoží tenkou kanylou odsává přebytečný tuk. Slouží k tvarování postavy v místech, kde tukové polštáře odolávají cvičení i dietě — na břiše, bocích, stehnech, kolenou, pažích nebo pod bradou. Není to metoda hubnutí.

Odsáté tukové buňky se znovu netvoří, takže výsledek je trvalý, pokud se výrazně nezmění tělesná hmotnost. Rozlišuje se několik technik; v estetické chirurgii je standardem tumescentní liposukce v lokální anestezii. Po zákroku se nosí kompresní prádlo, které pomáhá kůži přilnout k novému tvaru.

Mastopexe je operace, která vrací povislým prsům tvar a polohu. Chirurg odstraní přebytečnou kůži, přetvaruje prsní žlázu a posune dvorec s bradavkou výš. Objem prsou se přitom zásadně nemění — na rozdíl od zvětšení nebo zmenšení.

Pokles prsou (ptóza) vzniká nejčastěji po těhotenství a kojení, po zhubnutí nebo věkem. Podle míry poklesu se volí rozsah řezů — od řezu kolem dvorce po řez ve tvaru obráceného T. Mastopexi lze spojit s vložením implantátu, pokud chybí i objem.

Mezoterapie je nechirurgické ošetření pleti, při kterém se účinné látky vpravují velmi tenkou jehlou v drobných dávkách do střední vrstvy kůže — tam, kam se krémy nedostanou. Základem přípravku bývá nezesíťovaná kyselina hyaluronová, často s vitaminy a aminokyselinami.

Na rozdíl od výplně mezoterapie objem nepřidává; pleť hloubkově hydratuje, zjemňuje a rozjasňuje. Ošetření se obvykle opakuje v sériích. Na klinice Estela se pro mezoterapii používá přípravek Neauvia Hydro Deluxe.

Mikrochirurgie je operační technika, při které chirurg pracuje pod operačním mikroskopem s nástroji a stehy tenčími než lidský vlas. Umožňuje sešít cévy a nervy o průměru jednoho milimetru — například při přenosu tkáně z jedné části těla do druhé nebo při replantaci prstů.

Jde o nejnáročnější oblast plastické chirurgie, typickou pro rekonstrukční výkony po úrazech a nádorech. Chirurg, který mikrochirurgii ovládá, má výjimečně šetrnou a přesnou operační techniku, což je znát i na estetických operacích. Lékaři kliniky Estela jsou mikrochirurgové.

Otoplastika je plastická operace ušních boltců, nejčastěji korekce odstátých uší. Chirurg řezem za uchem přetvaruje ušní chrupavku a boltec přiblíží k hlavě; jizva zůstává skrytá v záhybu za uchem. Tvar ani funkce ucha se jinak nemění.

Zákrok se provádí v lokální anestezii a trvá kolem hodiny. Lze ho podstoupit již v dětství, přibližně od šesti let věku, kdy je růst chrupavky dokončen a dítě zvládne spolupracovat. Po operaci se několik dní nosí obvaz a poté elastická čelenka, která nový tvar chrání.

Plastická chirurgie je lékařský obor, který obnovuje, upravuje nebo zlepšuje tvar a funkci tkání lidského těla. Název pochází z řeckého plastikos — „tvarovat“ — a nemá nic společného s plastem. Zahrnuje dvě velké oblasti: rekonstrukční chirurgii a estetickou chirurgii.

Plastický chirurg je lékař, který po lékařské fakultě absolvoval několikaletou specializační přípravu zakončenou atestací z oboru plastická chirurgie. Atestace je základním dokladem kvalifikace; v České republice je lékař zároveň registrován u České lékařské komory.

Redukční mammaplastika je operace, při které se zmenšují nadměrně velká prsa. Chirurg odstraní část prsní žlázy, tuku a kůže, prsa přetvaruje a dvorec s bradavkou přemístí do přirozené polohy. Výsledkem jsou menší, lehčí a pevnější prsa úměrná postavě.

Zákrok často řeší i zdravotní potíže spojené s velkými prsy — bolesti zad a šíje, otlaky od ramínek podprsenky nebo opruzeniny v podprsní rýze. Provádí se v celkové anestezii s krátkou hospitalizací. Postup a vedení řezů jsou podobné jako u modelace prsou.

Rekonstrukční chirurgie je část plastické chirurgie, která obnovuje tvar a funkci tkání poškozených úrazem, nádorovým onemocněním, infekcí nebo vrozenou vadou. Patří sem například rekonstrukce prsu po odstranění nádoru, krytí rozsáhlých ran nebo operace rozštěpů.

Rekonstrukční výkony se provádějí v nemocnicích a hradí je zdravotní pojišťovna. Pro klienta estetické chirurgie je podstatné, že chirurg s rekonstrukční praxí denně pracuje s náročnými tkáněmi a komplikacemi — tuto zkušenost přenáší i do estetických operací. Všichni lékaři kliniky Estela souběžně působí v rekonstrukční chirurgii fakultní nemocnice.

Rhinoplastika je plastická operace nosu, která mění jeho tvar nebo velikost — odstraňuje hrbol na hřbetu, zužuje či zvedá špičku, upravuje nosní křídla nebo nos zmenšuje. Souběžně může řešit i vybočenou nosní přepážku, a tím i dýchání.

Podle přístupu se rozlišuje uzavřená technika s řezy uvnitř nosu a otevřená technika s malým řezem na kolumele. Operace probíhá v celkové anestezii. Po zákroku se nos fixuje sádrovou dlahou a nosní dírky tamponádou; konečný tvar se ustaluje řadu měsíců, u špičky nosu i déle.

Tumescentní liposukce je metoda odsátí tuku, při které se odsávaná oblast nejprve napustí velkým objemem zředěného roztoku s anestetikem a látkou stahující cévy. Tkáň se nalije a zpevní — latinské tumescere znamená „nabývat, otékat“ — a lze ji odsávat tenkou kanylou šetrně a s minimálním krvácením.

Roztok zároveň celou oblast znecitliví, takže zákrok probíhá v lokální anestezii bez nutnosti celkové narkózy. Menší krevní ztráty znamenají méně modřin a rychlejší hojení. Jde o zavedený standard v estetické chirurgii, který používá i klinika Estela.

Ambulantní zákrok je výkon, po kterém klient odchází týž den domů a nezůstává na klinice přes noc. Provádí se zpravidla v lokální anestezii a trvá desítky minut až hodiny. Typicky jde o operaci očních víček, odstátých uší, labioplastiku, aplikaci botulotoxinu nebo výplní.

Ambulantní provedení neznamená menší nároky na bezpečnost — zákrok probíhá v operačním sále za stejných podmínek. Klient by ale měl počítat s doprovodem a odvozem, protože po některých zákrocích, například na víčkách, nelze bezprostředně řídit.

Anestetikum je lék, který vyvolává anestezii — dočasně přeruší vedení bolestivých podnětů nervy. Lokální anestetika, například lidokain, se vstřikují do tkáně nebo nanášejí ve formě krému na kůži; celková anestetika se podávají do žíly nebo vdechují a navozují spánek.

Lokální anestetikum se často kombinuje s adrenalinem, který stáhne cévy, omezí krvácení a prodlouží účinek. V tumescentním roztoku při liposukci je anestetikum silně zředěno, takže lze bezpečně znecitlivět velkou plochu. Před aplikací výplní se používá i anestetický krém.

Anestezie je stav, při kterém člověk necítí bolest a může být proveden chirurgický zákrok. Dosahuje se podáním léků — anestetik — buď do místa operace, nebo do celého těla. Slovo pochází z řečtiny a znamená doslova „bez vnímání“.

V plastické chirurgii se používají dva základní druhy: lokální anestezie, při které je klient při vědomí a znecitlivěna je jen operovaná oblast, a celková anestezie, při níž klient spí a jeho životní funkce sleduje anesteziolog. Kterou variantu lékař zvolí, závisí na rozsahu a místě zákroku.

Anesteziolog je lékař se specializací v oboru anesteziologie a intenzivní medicína, který vede celkovou anestezii. Před operací posoudí výsledky předoperačního vyšetření a zvolí vhodný postup; během operace podává léky a nepřetržitě sleduje životní funkce; po operaci dohlíží na probuzení.

U operací v celkové anestezii tak v sále pracují vždy dva lékaři — chirurg a anesteziolog. Obavy z narkózy je dobré probrat právě s ním: vysvětlí, co vás čeká, a přizpůsobí anestezii vašemu zdravotnímu stavu. U zákroků v lokální anestezii anesteziolog přítomen být nemusí.

Celková anestezie je řízený spánek vyvolaný léky, při kterém klient nic nevnímá a necítí. Anestetika se podávají do žíly a dýchacími cestami; po celou dobu operace i po ní sleduje anesteziolog dýchání, srdeční činnost a další životní funkce.

Používá se u rozsáhlejších operací — prsou, nosu nebo břicha. Vyžaduje předoperační vyšetření a lačnění a po operaci se zpravidla zůstává jednu noc na klinice. U zdravých lidí je moderní celková anestezie bezpečná; nejčastějším vedlejším účinkem je přechodná nevolnost nebo ospalost.

Fotodokumentace jsou standardizované fotografie operované oblasti pořízené před zákrokem a po něm. Jsou součástí zdravotnické dokumentace: slouží lékaři k plánování operace, k porovnání výsledku s výchozím stavem a jako doklad průběhu léčby.

Fotografie se pořizují ve stejném osvětlení a ze stejných úhlů, aby bylo srovnání objektivní. Zůstávají v dokumentaci klienta a nikde se nezveřejňují — na web nebo k jiným účelům lze fotografii použít jen s výslovným písemným souhlasem klienta, který lze kdykoli odvolat.

Hospitalizace je pobyt na lůžku zdravotnického zařízení po operaci. V estetické chirurgii jde zpravidla o jednu noc po zákroku v celkové anestezii — u operací prsou, břicha nebo nosu — během níž zdravotnický personál sleduje stav klienta, tlumí bolest a provede první převaz.

Domů se odchází následující den po kontrole lékařem, vždy s doprovodem. Po zákrocích v lokální anestezii hospitalizace není potřeba. Na klinice Estela je pobyt po operaci součástí ceny zákroku.

Lačnění znamená před operací v celkové anestezii nejíst, nepít a nekouřit — zpravidla nejméně šest hodin před zákrokem. Důvodem je bezpečnost: při navozování spánku ochabují ochranné reflexy a obsah plného žaludku by se mohl dostat do dýchacích cest.

Pokyny k lačnění a k užívání pravidelných léků dostane klient předem a je důležité je dodržet; nedodržené lačnění je důvodem k odložení operace. Před zákrokem v lokální anestezii se naopak lačnit nemá — lehké jídlo předem pomáhá předejít slabosti.

Lokální anestezie je znecitlivění ohraničené oblasti těla injekcí anestetika přímo do místa zákroku. Klient zůstává při vědomí, dýchá sám a cítí nanejvýš dotyk a tlak, nikoli bolest. Účinek nastupuje během minut a odeznívá po několika hodinách.

Používá se u menších a středních zákroků — operace očních víček, odstátých uší, labioplastiky, liposukce nebo faceliftu. Nevyžaduje lačnění ani předoperační vyšetření a krátce po zákroku se odchází domů. Nejnepříjemnější částí bývá samotný vpich při znecitlivění.

Premedikace je podání léků před operací, zpravidla hodinu až dvě před zákrokem. Jejím cílem je zklidnit, zmírnit úzkost a připravit organismus na anestezii; může zahrnovat i lék proti bolesti nebo nevolnosti.

Podává se v tabletě nebo injekci a o jejím složení rozhoduje anesteziolog podle zdravotního stavu a typu operace. Po premedikaci se klient cítí uvolněný a ospalý, proto už nesmí vstávat bez doprovodu. U zákroků v lokální anestezii se premedikace většinou nepodává.

Předoperační vyšetření je soubor vyšetření, která před operací v celkové anestezii ověří, že je zdravotní stav klienta pro zákrok bezpečný. Zahrnuje rozhovor a fyzikální vyšetření u praktického nebo interního lékaře, odběr krve, podle věku a zdravotního stavu i EKG nebo další testy.

Výsledek má omezenou platnost, obvykle několik týdnů, a anesteziolog z něj vychází při plánování anestezie. U zákroků v lokální anestezii se předoperační vyšetření zpravidla nepožaduje. Kde a kdy ho absolvovat, se klient dozví při plánování termínu operace.

Analgetikum je lék tlumící bolest. Po estetických operacích zpravidla stačí běžná analgetika bez předpisu — paracetamol nebo ibuprofen — které se užívají první dny podle potřeby. Po rozsáhlejších operacích může lékař předepsat silnější léky.

Bolest po plastické operaci bývá mírná až střední a připomíná spíš tlak nebo naražení; nejsilnější je první dva až tři dny a poté ustupuje. Před operací je naopak důležité vysadit léky ovlivňující srážlivost krve, například kyselinu acetylsalicylovou — vždy po dohodě s lékařem.

Čelenka je široká elastická páska, která po operaci odstátých uší přidržuje boltce u hlavy. Chrání přetvarovanou chrupavku před ohnutím — především ve spánku — a nahrazuje objemný obvaz z prvních dnů po zákroku.

Nasazuje se po odstranění obvazu a stehů, přibližně týden po operaci; první týden se nosí nepřetržitě, další týdny už jen na noc. Postačí běžná sportovní nebo tenisová čelenka z pružného materiálu, kterou si klient pořídí předem. U dětí je vhodná i k ochraně uší při hře.

Drén je tenká hadička zavedená na konci operace do rány, kterou odtéká krev a tkáňový mok, jež by se jinak v ráně hromadily. Snižuje tím riziko hematomu a seromu a zrychluje hojení. Vnější konec je napojen na sběrnou nádobku, často s mírným podtlakem.

Drén se používá u rozsáhlejších výkonů — například po faceliftu, operaci prsou nebo břicha — a odstraňuje se obvykle po jednom až několika dnech, jakmile odvádí jen minimum tekutiny. Vytažení je krátké a téměř nebolestivé. U menších zákroků drén není potřeba.

Elastická podprsenka je pooperační podprsenka bez kostic, která po operaci prsou drží prsa ve správné poloze, omezuje otok a chrání hojící se jizvy. Zapíná se vpředu, aby se snadno oblékala bez zvedání paží, a je ušitá z měkkého, prodyšného materiálu.

Nosí se po zvětšení, zmenšení i modelaci prsou — první týdny nepřetržitě včetně noci, poté několik týdnů přes den. Velikost se volí podle plánovaného výsledku a klientka si ji pořizuje předem podle doporučení lékaře. Podprsenky s kosticemi se nosí až po úplném zhojení.

Kanyla je tenká dutá trubička, kterou se do tkáně něco vpravuje, nebo z ní odsává. Na rozdíl od jehly má zaoblený, tupý hrot, takže tkání proniká šetrněji a méně poškozuje cévy a nervy.

Při liposukci se kanylou napouští tumescentní roztok a následně odsává tuk; čím tenčí kanyla, tím hladší výsledek. Při aplikaci výplní kyselinou hyaluronovou umožňuje tupá kanyla ošetřit větší oblast z jediného vpichu s menším rizikem modřin. Kanyla je také běžný název pro plastovou žilní jehlu, kterou se při operaci podávají léky.

Kompresní prádlo je speciální elastický oděv, který po operaci vyvíjí rovnoměrný tlak na operovanou oblast. Zmenšuje otok, omezuje krvácení do tkání, podporuje kůži, aby přilnula k novému tvaru, a přináší úlevu při pohybu. Existuje ve variantách pro břicho, stehna, paže i obličej.

Nosí se po liposukci, abdominoplastice nebo faceliftu — první týdny nepřetržitě, poté podle pokynů lékaře. Správná velikost je zásadní: prádlo má stahovat, ale netlačit bolestivě. Klient si ho pořizuje předem podle doporučení lékaře; na klinice Estela není v ceně zákroku.

Pooperační kontrola je návštěva u operujícího lékaře po zákroku, při které se sleduje hojení a průběh rekonvalescence. Lékař zhodnotí stav rány, otoků a modřin, odstraní stehy nebo fixaci, upraví pokyny k péči a zodpoví otázky.

První kontrola bývá během prvních dnů až dvou týdnů po zákroku, další v odstupu týdnů a měsíců, dokud není výsledek ustálený — u některých operací až rok. Kontroly jsou důležité i k včasnému odhalení komplikací; při jakýchkoli obtížích mezi kontrolami je namístě kliniku kontaktovat hned.

Převaz je kontrola a ošetření operační rány spojené s výměnou krytí — obvazu nebo náplasti. Zdravotní sestra nebo lékař ránu prohlédne, očistí, případně odstraní stehy či drén, a přiloží nové sterilní krytí.

První převaz se dělá zpravidla den po operaci, další v odstupu dnů podle typu zákroku a hojení. Převazy probíhají na klinice a jsou příležitostí zeptat se na vše, co klienta při hojení překvapí. Na klinice Estela jsou převazy a pooperační kontroly součástí ceny zákroku.

Řez, odborně incize, je otevření kůže skalpelem, kterým chirurg získá přístup k tkáním pod ní. Délka a umístění řezu určují, jak bude vypadat výsledná jizva — proto chirurg vede řezy v přirozených záhybech, ve vlasaté části hlavy, za uchem nebo v podprsní rýze.

U každé operace existují typické varianty vedení řezu; chirurg volí tu, která odpovídá rozsahu zákroku a anatomii klienta. Řez se na konci operace uzavírá stehy. Kde přesně povede řez u vašeho zákroku, vysvětlí lékař na konzultaci a často to i zakreslí.

Sádrová fixace je pevný kryt nosu, který se přikládá na konci rhinoplastiky. Drží nosní kůstky a chrupavky v nové poloze, chrání nos před nárazem a omezuje otok. Vedle klasické sádry se používají i termoplastické dlahy, které fungují stejně.

Fixace zůstává na nose zpravidla jeden až dva týdny a odstraňuje ji lékař na kontrole. Po sejmutí je nos ještě řadu týdnů citlivý — chrání se před tlakem brýlí, sportem a přímým sluncem. Konečný tvar nosu se ustaluje mnoho měsíců po sejmutí sádry.

Steh je chirurgické sešití okrajů rány nití, odborně sutura. Drží tkáně u sebe, dokud se rána sama nezhojí, a jeho přesnost výrazně ovlivňuje vzhled jizvy. V plastické chirurgii se používají velmi tenké nitě a jemná technika šití, často ve více vrstvách — hlubší stehy odlehčují tahu na kůži.

Kožní stehy z nevstřebatelného materiálu se odstraňují na kontrole, obvykle po 5 až 14 dnech podle místa; na obličeji dříve, na těle později. Vstřebatelné stehy se rozpustí samy. Kromě nití se používají i kožní lepidla a náplasťové stehy.

Tamponáda je vyplnění dutiny — po operaci nosu nosních dírek — měkkým materiálem, který zastavuje krvácení a podpírá tkáně v novém tvaru. Používají se gázové proužky nebo měkké trubičky, které umožňují alespoň částečně dýchat nosem.

Tamponáda se zavádí na konci rhinoplastiky a odstraňuje se na první kontrole, zpravidla následující den. Do té doby se dýchá ústy, což je nepříjemné, ale krátké; vyjmutí trvá okamžik a hned poté se dýchá znatelně volněji. Sádrová fixace zůstává na nose déle.

Vstřebatelné stehy jsou šicí nitě z materiálu, který tělo během týdnů až měsíců samo rozloží. Nemusí se proto odstraňovat — což je výhodné u stehů uložených hluboko v tkáni a v místech, kde by bylo vytahování nepříjemné, například po labioplastice.

Doba vstřebání závisí na materiálu a tloušťce nitě; pevnost steh ztrácí dříve, než zcela zmizí. Občas se konec vstřebatelného stehu na povrchu uvolní nebo se objeví drobné zarudnutí — je to běžné a na kontrole ho lékař případně zkrátí. Pro kůži obličeje se častěji volí stehy nevstřebatelné, které se odstraní.

Asymetrie je nesouměrnost mezi dvěma stranami těla — prsy, ušima, víčky, stydkými pysky nebo polovinami obličeje. Určitá míra asymetrie je přirozená a má ji každý; plastická chirurgie ji dokáže zmírnit, ale dokonalou souměrnost zaručit nemůže, protože obě strany se hojí a mění nezávisle.

Před operací lékař existující asymetrii zdokumentuje a zohlední v plánu — například volbou různě velkých implantátů. V prvních týdnech po zákroku může být asymetrie přechodně zvýrazněna rozdílným otokem. Pokud přetrvává i po ustálení výsledku, lze ji v odůvodněných případech korigovat.

Hematom je nahromadění krve v tkáni nebo v operační ráně, které vytváří hmatnou, často bolestivou bouli. Vzniká, když po operaci krvácí drobná céva do uzavřeného prostoru. Na rozdíl od modřiny, která je jen zbarvením kůže, má hematom objem a napětí.

Malý hematom se vstřebá sám; větší je třeba včas vypustit, aby netlačil na okolní tkáně a nezhoršoval hojení — proto je důležité rychle narůstající otok, bolest nebo napětí v ráně ihned hlásit klinice. Riziko snižuje šetrná operační technika, drén, komprese a vysazení léků ředících krev.

Hojení je přirozený proces, kterým tělo uzavírá a obnovuje poškozenou tkáň. Probíhá ve fázích: v prvních dnech rána zaníceně reaguje a čistí se, v následujících týdnech se tvoří nová tkáň a rána se uzavírá, a během měsíců se jizva přestavuje, měkne a bledne.

Rychlost hojení ovlivňuje věk, prokrvení, výživa, kouření, cukrovka a některé léky; obličej se hojí rychleji než trup. Klient hojení podporuje klidem, ochranou rány před tahem, sluncem a infekcí a dodržováním pokynů lékaře. Nejde urychlit, lze mu ale nepřekážet.

Hypertrofická jizva je jizva, která se hojí nadměrnou tvorbou vaziva — je vyvýšená, tuhá, červená a někdy svědí. Na rozdíl od keloidu nepřesahuje hranice původní rány a časem, obvykle během jednoho až dvou let, má tendenci se sama zplošťovat.

Vzniká častěji v místech s napětím kůže — na hrudníku, ramenou, v podprsní rýze — a u mladších lidí. Léčí se tlakovou masáží, silikonovými náplastmi, v případě potřeby injekcí kortikosteroidu do jizvy nebo laserem. Sklon k hypertrofickému hojení je dobré lékaři sdělit před operací.

Infekce rány je pomnožení bakterií v operační ráně, které vyvolá zánět. Projevuje se narůstajícím zarudnutím, teplem, otokem, bolestí, případně výtokem z rány a horečkou — zpravidla mezi třetím a desátým dnem po operaci. V plastické chirurgii je vzácná, protože se operuje za přísně sterilních podmínek na zdravé tkáni.

Riziko zvyšuje kouření, cukrovka, oslabená imunita a nedodržení péče o ránu; před operací je proto nutné být zcela zdravý, bez nachlazení či oparu. Infekce se léčí antibiotiky a ošetřením rány; včasné zahájení léčby je zásadní, proto se první příznaky hlásí klinice ihned.

Jizva je vazivová tkáň, kterou tělo nahrazuje kůži přerušenou řezem nebo poraněním. Vzniká po každém chirurgickém řezu; plastická chirurgie ji neumí odstranit, umí ji ale umístit a ošetřit tak, aby byla co nejméně nápadná — do přirozených záhybů, vlasů nebo míst krytých prádlem.

Čerstvá jizva je v prvních týdnech až měsících červená, tužší a citlivá; postupně bledne a měkne, konečnou podobu má za šest až dvanáct měsíců. Zrání podporuje promazávání, tlaková masáž, silikonové gely či náplasti a důsledná ochrana před sluncem po dobu nejméně půl roku. Podoba jizvy závisí i na typu kůže a věku.

Kapsulární kontraktura je zpevnění a stažení vazivového pouzdra, které si tělo přirozeně vytvoří kolem každého prsního implantátu. Tenké pouzdro je normální a nevadí; při kontraktuře zesílí a stáhne se, prs ztvrdne, může změnit tvar, posunout se výš a v pokročilém stupni bolet.

Jde o nejčastější specifickou komplikaci prsních implantátů; riziko snižuje šetrná operační technika, kvalitní implantát a dodržení pooperačního režimu. Lehčí stupně se sledují, výraznější se řeší operací — uvolněním nebo odstraněním pouzdra a výměnou implantátu.

Keloid je jizva, která roste přes hranice původní rány do zdravé kůže a sama neustupuje. Je tuhá, lesklá, vyvýšená, často svědí nebo bolí. Jde o poruchu hojení s dědičným sklonem; častěji se vyskytuje u lidí s tmavší pletí a na hrudníku, ramenou, ušních lalůčcích a krku.

Keloid se léčí obtížněji než hypertrofická jizva — injekcemi kortikosteroidu, tlakem, silikonem, laserem; prosté vyříznutí bez další léčby vede často k opakování. Kdo keloid po dřívějším poranění nebo piercingu má, měl by to lékaři říci před každou operací, aby mohl riziko zvážit a hojení hlídat.

Krvácení je únik krve z cév poškozených při operaci. Během zákroku ho chirurg zastavuje průběžně; mírné prosakování z rány v prvních hodinách po operaci je běžné a zastaví se samo. Výraznější pooperační krvácení, které vede k hematomu, je vzácnou komplikací.

Riziko zvyšují léky ovlivňující srážlivost — kyselina acetylsalicylová, některé léky proti bolesti, doplňky stravy s ginkem či omega-3 — a vysoký krevní tlak; proto se před operací s lékařem probírá vše, co klient užívá. Silné krvácení, které nepřestává po tlaku, je důvodem k okamžitému kontaktu s klinikou.

Modřina je zbarvení kůže krví, která po operaci prosákla z drobných poškozených cév do podkoží. Barva se mění s tím, jak tělo krev odbourává — od modrofialové přes zelenou po žlutou — a zpravidla mizí během jednoho až tří týdnů.

Modřiny jsou po estetických operacích běžné, zejména kolem očí po operaci víček nebo nosu a na trupu po liposukci. Jejich rozsah snižuje šetrná operační technika, chlazení, kompresní prádlo a vysazení léků ředících krev před zákrokem. Modřina je jen barva; na rozdíl od hematomu netvoří bouli.

Nekróza je odumření části tkáně, ke kterému dojde, když tkáň ztratí přívod krve. V plastické chirurgii se vzácně může týkat okraje kůže v místě řezu nebo tukové tkáně po liposukci a lipofillingu; projevuje se ztmavnutím, tuhnutím a následným odloučením postižené části.

Riziko výrazně zvyšuje kouření, které stahuje cévy a zhoršuje prokrvení kůže — proto se před operací a po ní požaduje nekouřit. Dalšími faktory jsou cukrovka, tlak obvazu nebo hematomu a rozsáhlé odlučování kůže. Malá nekróza se zhojí sama s jizvou, větší vyžaduje ošetření lékařem.

Otok, odborně edém, je nahromadění tekutiny v tkáni jako přirozená reakce na operační zásah. Vzniká proto, že se z drobných cév uvolňuje tekutina do okolí a lymfatický systém ji odvádí pomaleji, než přibývá. Objevuje se po každé operaci a není známkou komplikace.

Největší bývá druhý až třetí den po zákroku, poté ustupuje — většina během dvou až čtyř týdnů, zbytkový otok u nosu nebo prsou i několik měsíců. Zmírňuje ho chlazení v prvních dnech, zvýšená poloha, klid, kompresní prádlo a omezení soli. Konečný výsledek operace je vidět až po jeho odeznění.

Pigmentace jizvy je její ztmavnutí způsobené nadměrnou tvorbou kožního barviva melaninu v hojící se kůži. Čerstvá jizva reaguje na ultrafialové záření mnohem citlivěji než okolní kůže — vystavení slunci v prvních měsících může jizvu trvale zhnědnout a zvýraznit.

Proto se jizvy nejméně šest měsíců, ideálně rok, chrání před sluncem oděvem nebo krémem s vysokým ochranným faktorem, a to i při pobytu ve stínu nebo v zimě. Sklon k pigmentaci je vyšší u tmavší pleti. Vzniklá pigmentace časem částečně bledne; výraznější lze ošetřit dermatologickými metodami.

Porucha citlivosti je změněné vnímání dotyku v operované oblasti — necitlivost, mravenčení, pálení nebo naopak přecitlivělost. Vzniká tím, že při operaci jsou přerušena drobná kožní nervová vlákna; je běžná po operacích prsou, břicha, liposukci i faceliftu a není známkou chyby.

Nervová vlákna dorůstají pomalu, a citlivost se proto vrací postupně během týdnů až měsíců, ojediněle až do roka; návrat často provází mravenčení. U některých výkonů, například u bradavky po zmenšení prsou, může být změna citlivosti trvalá — lékař o tomto riziku informuje předem.

Ptóza znamená pokles — vlivem stárnutí, gravitace, změn hmotnosti nebo těhotenství se tkáň posouvá níž, než kam patří. V plastické chirurgii se pojem používá nejčastěji pro pokles prsou, kdy bradavka klesá pod úroveň podprsní rýhy, a pro pokles horního víčka, které částečně překrývá zornici.

Míra poklesu se hodnotí ve stupních a určuje volbu zákroku: pokles prsou řeší modelace (mastopexe), nadbytek kůže víčka blefaroplastika. Skutečná ptóza víčka způsobená oslabením zvedacího svalu vyžaduje jiný typ operace než pouhý převis kůže — rozliší je lékař na konzultaci.

Rekonvalescence je období zotavování po zákroku, během kterého se tělo hojí a klient se postupně vrací k běžným činnostem. Její délka závisí na rozsahu operace: po nechirurgických zákrocích je prakticky nulová, po menších operacích v lokální anestezii trvá kolem týdne, po velkých operacích několik týdnů.

Rekonvalescence má obvykle několik mezníků — návrat do práce, k řízení, ke sportu a ke sportu s otřesy — a ke každému se lékař vyjádří individuálně. Součástí je klidový režim, nošení kompresního prádla a ochrana jizev. Konečný výsledek se ale ustaluje déle, než trvá rekonvalescence.

Serom je nahromadění čiré tkáňové tekutiny — tkáňového moku — v prostoru, který v ráně vznikl odstraněním nebo oddělením tkání. Projevuje se jako měkký, přelévavý otok, obvykle nebolestivý. Vzniká nejčastěji po operacích, při kterých se odlučuje větší plocha kůže od podkladu: po abdominoplastice, liposukci nebo zmenšení prsou.

Malý serom se vstřebá sám, větší lékař na kontrole vypustí jehlou, někdy i opakovaně. Riziko snižuje drén, kompresní prádlo a klidový režim v prvních týdnech. Serom není infekce, ale neošetřený může hojení prodloužit.

Diastáza je rozestup přímých břišních svalů, které normálně probíhají vedle sebe středem břicha a jsou spojeny pevným vazivovým pruhem. Když se pruh natáhne — nejčastěji těhotenstvím nebo výrazným přibráním — svaly se od sebe vzdálí a břicho se i po zhubnutí vyklenuje.

Cvičením lze diastázu zmírnit, natažené vazivo se ale samo nestáhne. Při abdominoplastice chirurg rozestoupené svaly sešije zpět ke střední čáře, čímž břišní stěnu zpevní a zploští. Diastáza není kýla, ale může se s ní vyskytovat; obojí lékař posoudí na konzultaci.

Dvorec, odborně areola, je tmavěji zbarvený kruh kůže kolem bradavky; bradavka je vyvýšený střed, kterým ústí mlékovody. Velikost dvorce i poloha bradavky patří k hlavním znakům tvaru prsu — s poklesem prsou se bradavka posouvá dolů a dvorec se často rozšiřuje.

Při modelaci a zmenšení prsou chirurg dvorec s bradavkou přemístí výš, obvykle i zmenší jeho průměr; řez kolem dvorce se hojí na rozhraní tmavé a světlé kůže, kde je málo nápadný. Bradavka zůstává spojena s žlázou a cévami, po operaci ale může být přechodně či trvale změněna její citlivost.

Hřbet nosu je linie od kořene nosu mezi očima ke špičce; v horní části ji tvoří nosní kůstky, v dolní chrupavky. Nosní hrbol — vyvýšenina na hřbetu — je nejčastějším důvodem k rhinoplastice. Špička nosu je tvořena párem chrupavek, jejichž tvar a postavení určují, zda je špička úzká, kulatá, zvednutá nebo skloněná.

Při operaci chirurg hrbol sníží, kůstky přiblíží a chrupavky špičky přetvaruje stehy nebo štěpy. Hřbet se hojí rychleji než špička: otok kůstek mizí během týdnů, jemný otok špičky ustupuje i rok. Konečný profil nosu je proto vidět až s odstupem.

Hyperhidróza je nadměrné pocení, které přesahuje potřebu těla ochlazovat se. Nejčastěji postihuje podpaží, dlaně a chodidla a může výrazně omezovat v běžném životě i práci. Příčinou je zvýšená aktivita nervů, které řídí potní žlázy; není to porucha samotných žláz ani známka nedostatečné hygieny.

Účinnou léčbou je aplikace botulotoxinu do kůže postižené oblasti: přípravek zablokuje nervové signály k potním žlázám a pocení se na několik měsíců výrazně sníží — poté se ošetření opakuje. Botulotoxin se v této indikaci používá stejně jako v estetické medicíně, jen ve vyšším počtu jednotek.

Kolumela je úzký proužek kůže a chrupavky mezi nosními dírkami, který spojuje špičku nosu s horním rtem. Její délka, šířka a sklon ovlivňují vzhled nosu z profilu i zespodu — příliš „visící“ nebo naopak vtažená kolumela je častým důvodem k úpravě.

U otevřené techniky rhinoplastiky vede chirurg přes kolumelu drobný řez ve tvaru obráceného V, který umožní nadzvednout kůži nosu a přesně tvarovat chrupavky špičky. Zhojená jizva je po měsících prakticky neviditelná. Uzavřená technika kolumelu neprotíná.

Kůže je největší orgán těla a skládá se ze tří vrstev: tenké svrchní pokožky (epidermis), pevné škáry (dermis) s kolagenem a elastinem, které dávají kůži pružnost, a podkoží (subcutis) tvořeného tukem a vazivem. Podkoží spojuje kůži se svaly a tvaruje obrysy těla.

Plastická chirurgie pracuje se všemi vrstvami: liposukce odstraňuje podkožní tuk, facelift napíná kůži i podkožní vazivo, výplně doplňují objem ve škáře a podkoží. Kvalita kůže — její pružnost a schopnost stáhnout se — ovlivňuje, jaký zákrok je vhodný a jak bude vypadat výsledek.

Malé stydké pysky, latinsky labia minora, jsou dva tenké kožní záhyby uvnitř velkých stydkých pysků, které chrání poševní vchod a ústí močové trubice. Jejich velikost, tvar a barva se u žen přirozeně velmi liší a často jsou obě strany nestejné — ani jedno není známkou nenormálnosti.

Pokud pysky výrazně přesahují velké stydké pysky, mohou způsobovat tření při sportu, dráždění oděvem nebo nepříjemné pocity při styku; jejich zmenšení řeší labioplastika. Zákrok nezasahuje do klitorisu ani do vnitřních pohlavních orgánů a nemá vliv na citlivost či plodnost.

Mimické (dynamické) vrásky vznikají pohybem obličejových svalů a v klidu mizí nebo se zmírňují — typicky vrásky na čele, mezi obočím a „vějířky“ kolem očí. Statické vrásky jsou viditelné i v klidu; vznikají ztrátou pružnosti kůže, úbytkem objemu a působením slunce, například rýhy od nosu ke koutkům úst.

Rozlišení určuje léčbu: na mimické vrásky působí botulotoxin, který uvolní sval, na statické výplň kyselinou hyaluronovou, která rýhu doplní zevnitř. Hluboké mimické vrásky se časem stávají statickými, a pak se obě metody kombinují.

Mimické svaly jsou drobné svaly obličeje, které se upínají přímo do kůže a vytvářejí výraz tváře — úsměv, zamračení, zvednuté obočí. Opakovaným stahem během let vytlačují do kůže rýhy, které se postupně mění v trvalé mimické vrásky: na čele, mezi obočím a kolem očí.

Aplikace botulotoxinu cíleně uvolní vybraný mimický sval, a vráska nad ním se vyhladí; okolní svaly pracují dál, takže přirozený výraz zůstává zachován. Znalost anatomie mimických svalů je pro lékaře zásadní — určuje, kam a kolik přípravku aplikovat.

Nosní přepážka, odborně septum, je svislá stěna z chrupavky a kosti, která rozděluje nosní dutinu na dvě poloviny a podpírá hřbet a špičku nosu. Vybočená (deviovaná) přepážka je běžná — může být vrozená nebo následkem úrazu — a zužuje jednu nosní dírku, což ztěžuje dýchání.

Úprava přepážky (septoplastika) se často provádí společně s rhinoplastikou: chirurg přepážku narovná a případně z ní odebere chrupavku, kterou použije k vytvarování špičky nosu. Vnější tvar nosu a průchodnost přepážky spolu souvisejí, proto se posuzují společně.

Oční víčka jsou pohyblivé kožní záhyby chránící oko; jejich kůže je nejtenčí na celém těle. Pod ní leží sval zavírající oko a za ním tenká vazivová přepážka, která drží na místě tukové polštářky obklopující oční kouli.

Věkem kůže víček ztrácí pružnost a převisá, přepážka slábne a tuk se vyklenuje dopředu — vznikají váčky pod očima a těžká horní víčka, které dodávají unavený vzhled. Blefaroplastika odstraní přebytek kůže a tukové váčky upraví nebo přemístí. Tmavé kruhy pod očima mají jiné příčiny a operací se zpravidla neřeší.

Prsní žláza je žláznatá tkáň prsu, která u ženy vytváří mléko. Je uložena na velkém prsním svalu, obklopena tukem a držena vazivovými pruhy; poměr žlázy a tuku je individuální a mění se s věkem, hmotností a hormony. Velikost prsu určuje především tuk, tvar a pevnost žláza s vazivem.

Při zvětšení prsou se implantát vkládá pod žlázu, nebo pod sval; při zmenšení a modelaci se část žlázy odstraňuje a zbytek přetvaruje. Mléčné žlázy se operace nedotýkají tak, aby bránila kojení, i když po některých výkonech může být schopnost kojit snížena. Před operací prsou se doporučuje aktuální ultrazvuk nebo mamografie.

Pupek je jizva po pupeční šňůře, pevně připojená k břišní stěně — na rozdíl od kůže kolem něj, která se při abdominoplastice posouvá dolů. Aby zůstal pupek na svém přirozeném místě, chirurg ho při kompletní abdominoplastice vyřízne z kůže, kůži přetáhne a pupek vyvede novým otvorem ve správné výšce.

Tento krok se nazývá transpozice pupku a výsledkem je malá kruhová jizva kolem pupku, která bývá po zhojení málo nápadná. U miniabdominoplastiky, kde se odstraňuje jen kůže podbřišku, se pupek nepřesouvá. Tvar nového pupku lze při operaci zároveň upravit.

Tuková tkáň je tkáň tvořená tukovými buňkami (adipocyty), která ukládá energii, tepelně izoluje a tvaruje postavu. Její rozložení po těle je z velké části dané dědičně a hormonálně — proto některé tukové polštáře odolávají cvičení i dietě.

Počet tukových buněk je v dospělosti víceméně stálý; při přibírání buňky zvětšují objem, nemnoží se. Liposukce část buněk trvale odstraní, a proto se v odsáté oblasti tuk hůře ukládá — při výrazném přibrání se však zvětší buňky zbývající. Tuk je zároveň cenný materiál pro lipofilling.

Ušní boltec je viditelná vnější část ucha, tvořená pružnou chrupavkou pokrytou tenkou kůží. Tvar boltce určují záhyby chrupavky; odstávání uší způsobuje nejčastěji nedostatečně vyvinutý vnější záhyb (antihelix) nebo příliš hluboká prohlubeň uprostřed boltce (concha), případně obojí.

Chrupavka boltce dorůstá do konečné velikosti kolem šestého roku života — proto lze odstáté uši operovat už u dětí. Otoplastika chrupavku zeslabí, přetvaruje a fixuje stehy do nové polohy řezem za uchem. Chrupavka si nový tvar postupně „zapamatuje“; v prvních týdnech ji chrání obvaz a čelenka.

Ušní lalůček je měkká spodní část boltce, která jako jediná neobsahuje chrupavku — tvoří ji jen kůže a tuk. Proto se snadno propichuje pro náušnice, ale také se snadno natrhne těžkými náušnicemi nebo se věkem prodlužuje a ochabuje.

Úpravy lalůčku patří k drobným zákrokům v lokální anestezii: sešití natrženého lalůčku, zmenšení příliš velkého nebo doplnění objemu povadlého lalůčku výplní. Při otoplastice se lalůček zpravidla neupravuje, ale jeho odstávání lze při operaci korigovat; při faceliftu vede řez těsně kolem něj.

Kulatý implantát má tvar symetrické polokoule a dodává plnost celému prsu včetně horní části; výsledek bývá výraznější a implantát se v prsu může volně pootočit bez změny tvaru. Anatomický implantát má tvar kapky s větším objemem dole — kopíruje přirozený spád prsu, takže výsledek působí nenápadněji.

Volba závisí na postavě, množství vlastní tkáně a představě o výsledku; anatomický implantát vyžaduje přesné umístění, protože jeho pootočení by tvar prsu změnilo. Který typ je pro klientku vhodnější, doporučí lékař na konzultaci. Na klinice Estela se používají oba tvary od výrobce Mentor.

Botulotoxin je přečištěná bílkovina, která po vpichu do svalu dočasně zablokuje přenos signálu z nervu, a sval se tak uvolní. V estetické medicíně se ve velmi malých dávkách používá k vyhlazení mimických vrásek — na čele, mezi obočím a kolem očí — a k léčbě nadměrného pocení. „Botox“ je obchodní název jednoho z přípravků, který zlidověl.

Efekt nastupuje během několika dnů a trvá zpravidla dva až šest měsíců, poté se aplikace opakuje; množství se udává v jednotkách. Botulotoxin se v medicíně používá desítky let i v neurologii a oftalmologii. Aplikaci má provádět lékař; nedoporučuje se těhotným a kojícím ženám.

Dermální výplně jsou injekční gely, které se aplikují do kůže nebo podkoží, aby vyplnily vrásky a rýhy nebo doplnily objem — rtů, lícních kostí, brady, spánků. Dnešní standard tvoří výplně na bázi zesíťované kyseliny hyaluronové; zesíťování zpomaluje její odbourávání, a efekt tak vydrží měsíce.

Výplně se liší hustotou: řidší pro jemné linky a rty, hutnější pro hluboké rýhy a kontury. Aplikují se tenkou jehlou nebo tupou kanylou po znecitlivění krémem nebo lokálním anestetikem; efekt je vidět okamžitě a vydrží až dvanáct měsíců. Výplň z kyseliny hyaluronové lze v případě potřeby rozpustit hyaluronidázou. Aplikovat by měl vždy lékař.

Hyaluronidáza je enzym, který štěpí kyselinu hyaluronovou, a dokáže tak během hodin až dnů rozpustit aplikovanou dermální výplň. Používá se, pokud výsledek výplně neodpovídá představě, při nerovnostech, nebo — vzácně — jako okamžitá léčba, když se výplň dostane do cévy.

Právě možnost výplň rozpustit je hlavní bezpečnostní výhoda kyseliny hyaluronové oproti trvalým výplním. Hyaluronidáza se aplikuje injekcí do místa výplně, případně opakovaně; může rozložit i část vlastní kyseliny hyaluronové kůže, což se během dní obnoví. O korekci rozhoduje lékař, který výplň aplikoval.

Kyselina hyaluronová je látka přirozeně přítomná v lidské kůži, kloubech a očích, která váže vodu — jedna molekula udrží mnohonásobek své hmotnosti — a dodává kůži hydrataci, objem a pružnost. S věkem jí v kůži ubývá, kůže ztrácí plnost a vznikají vrásky.

V estetické medicíně se používá kyselina hyaluronová vyrobená biotechnologicky, tedy bez živočišného původu, a proto téměř bez rizika alergie. Ve formě gelu slouží jako dermální výplň k vyhlazení vrásek a doplnění objemu rtů, lícních kostí či brady; v tekutější podobě k hydrataci pleti mezoterapií. Tělo ji postupně odbourá, efekt trvá až dvanáct měsíců.

Prsní implantát je zdravotnický prostředek ve tvaru polštářku, který se chirurgicky vkládá do prsu, aby mu dodal objem a tvar. Skládá se z pružného silikonového obalu vyplněného soudržným silikonovým gelem; implantáty plněné fyziologickým roztokem se dnes v Evropě používají jen výjimečně.

Implantáty se liší tvarem (kulaté a anatomické), povrchem (hladké a texturované), profilem a objemem, který se udává v mililitrech. Moderní implantáty nemají stanovenou dobu životnosti a automaticky se nevyměňují — výměna je namístě jen při obtížích. Na klinice Estela se používají implantáty značky Mentor.

Silikonový gel je náplň moderních prsních implantátů — měkká, ale soudržná (kohezivní) hmota, která drží tvar a při poškození obalu nevytéká do okolní tkáně. Na omak a pohybem se blíží přirozené prsní tkáni více než dřívější tekutější náplně nebo fyziologický roztok.

Silikon je lékařsky používaný materiál s dlouhou historií; současné implantáty procházejí přísným schvalováním a jejich bezpečnost je sledována. Stupeň soudržnosti gelu se liší podle typu implantátu — pevnější gel drží tvar u anatomických implantátů, měkčí dává kulatým implantátům přirozený pohyb.

Povrch prsního implantátu je buď hladký, nebo texturovaný — s drobně zdrsněnou strukturou obalu. Texturovaný povrch se s okolní tkání spojí pevněji, takže implantát drží na místě a nepootočí se; proto se používá u anatomických implantátů. Hladký implantát se v prsu volně pohybuje a působí přirozeně měkce.

Oba typy mají své místo; volba souvisí s tvarem implantátu a operační technikou. Bezpečnost jednotlivých typů povrchů je dlouhodobě sledována výrobci i regulačními úřady, a lékař proto vybírá z implantátů se schváleným, ověřeným povrchem. O konkrétním typu rozhoduje na konzultaci.

Umístění implantátu označuje vrstvu, do které chirurg implantát vloží. Subglandulární umístění je pod prsní žlázu a nad velký prsní sval — operace je kratší a hojení rychlejší, ale u štíhlých žen s málo vlastní tkání může být okraj implantátu znatelný. Submuskulární umístění je pod prsní sval, který implantát překryje.

Kompromisem je technika dual plane, při které horní část implantátu kryje sval a dolní část leží pod žlázou. Volba závisí na tloušťce prsní tkáně, tvaru hrudníku, poklesu prsou a sportovní aktivitě klientky; lékař ji navrhne na konzultaci.